Rozhodně se to nevyplatí u občanů tzv. třetích zemí. Občané Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru a Švýcarka u nás pobývat a pracovat mohou, stačí jim jen ohlásit svůj pobyt cizinecké policii a jejich zaměstnavatel to nahlásí příslušné krajské pobočce Úřadu práce. U občanů ostatních zemí je to o dost komplikovanější.
Cizinci z třetích zemí u nás mohou legálně pracovat, pokud mají platné povolení k zaměstnání od příslušné krajské pobočky ÚP ČR a platné oprávnění k pobytu nebo zaměstnaneckou kartu (pracovní povolení a povolení k pobytu v jednom) nebo modrou kartu (pro odborníky s vysokoškolským vzděláním) nebo kartu vnitropodnikově převedeného zaměstnance.
K tomu musí mít navíc řádně uzavřenou pracovní smlouvu, ale zaměstnavatel musí skutečnost, že zaměstnává takového cizince, oznámit také Úřadu práce. Postih může zaměstnavatele potkat i v situaci, kdy zaměstnanec – cizinec pracovní povolení má, ale to neodpovídá skutečně prováděné práci. Pokud zaměstnanec mění pozici, nebo místo výkonu práce, musí zaměstnavatel požádat o změnu povolení.
Mnoho firem si sice myslí, že se jim zaměstnávání cizinců načerno vyplatí, ale zřejmě neznají úplně zákony. Pokud nějaký zaměstnavatel má mezi svými pracovníky cizince bez patřičného povolení a někdy i bez řádného povolení pobytu v České republice, riskuje nejen pokutu od Inspekce práce ve výši až 10 milionů za každý zjištěný případ.
V případě, že kontrola ze strany státu takové pracovníky ve firmě najde, budou velmi pravděpodobně vyhoštěni a může se stát, že zaměstnávající firma zaplatí také náklady spojené se správním vyhoštěním.
K těm patří ubytování a stravování daného cizince po dobu, kdy bude řízení běžet, dále náklady na jeho přepravu do domovské země, případně ostatní nutné peněžní náklady s řízením spojené.
A to může být poměrně hodně peněz, zvlášť, když se jedná o celou skupinu pracovníků. Tyto náklady by sice měl uhradit sám zaměstnanec, nebo osoba, na základě jejíhož pozvání k nám přijel, ale pokud to neuhradí ani jeden z nich, stát je bude vymáhat po zaměstnavateli.
Aby zaměstnavatel takové náklady hradit nemusel, musí být schopen prokázat, že nevěděl, že zaměstnanec předložil padělané dokumenty, které ho opravňují v ČR pobývat a pracovat. Nestačí ani, když se jedná o tzv. agenturní zaměstnance, protože pokud firma ví, že nemají potřebné platné dokumenty, a přesto uzavře s agenturou smlouvu, problém bude mít nejen agentura, ale také společnost, kde práci reálně vykonávali.
Možná si někdo řekne, že úřady mají jen velmi malou šanci zjistit, kdo a s jakými dokumenty v jednotlivých firmách pracuje, ale celní správa a inspektoráty práce velmi často dostávají udání, i anonymní, třeba od konkurenčních společností, nebo nespokojených zaměstnanců firmy.
Všechny takové podněty jsou úřady povinné prověřit. Další kontroly vycházejí z jejich vlastní kontrolní činnosti. Jen v roce 2020 proběhlo takových kontrol více než 5,5 tisíce.