Že zaměstnávat cizince tzv. načerno není v pořádku, o tom z pohledu zákona jistě není sporu. Proč se k tomu přesto někteří zaměstnavatelé uchylují a co může v takovém případě hrozit?
Kdo je zaměstnán načerno
Zákon o zaměstnanosti definuje nelegální práci jako tu, která se odehrává mimo pracovně právní vztah. Týkat se může jak tuzemských občanů, tak i cizinců.
Prakticky to znamená, že k tomu, aby u nás cizinec mohl legálně pracovat, potřebuje pracovní povolení a povolení k pobytu. Oboje mu může současně zajistit tzv. modrá nebo zaměstnanecká karta. Případně musí mít kartu vnitropodnikově převedeného zaměstnance.
Jestliže už povolení vydáno má, musí být rovněž zaměstnán v souladu s ním. Nemůže tedy v případě dohod vykonávat rozsah práce nad rámec počtu hodin zde stanovených, musí dostat alespoň minimální mzdu a má rovněž nárok na příslušné příplatky za práci o víkendu, za přesčas nebo dokonce za ztížené pracovní podmínky.
Proč nelegálních zaměstnanců přibývá
Poptávka po pracovnících v různých oborech roste a firmy ji nestíhají pokrýt. Proto si dovážejí pracovní síly také ze zahraničí.
Jednoznačně můžeme pozorovat, že nelegální zaměstnávání cizinců je každoročně sílícím „trendem“. Nejvíce nelegálně zaměstnaných lidí je mezi Ukrajinci, Moldavany a Vietnamci, dále také mezi Bulhary, Rumuny i Slováky. Ohroženou cílovou skupinou jsou zejména ti, kteří vykonávají manuální a málo kvalifikované profese.
Příčinou je primárně to, že sem proudí lidé ze zemí, kde jsou výrazně horší ekonomické podmínky než u nás – vysoká nezaměstnanost a velmi nízké mzdy. Zahraniční zaměstnanci díky tomu na podobné podmínky neváhají přistoupit, přestože nejsou v souladu s tuzemskou legislativou.
Pro zaměstnavatele je zase poměrně lákavá vidina zejména toho, že získají pracovní sílu velmi levně a nemusejí za zaměstnance odvádět povinné odvody, případně též neplatit daně, jak upozorňuje inspektorát práce.
Svaz průmyslu a dopravy ČR naproti tomu argumentuje zejména špatnou ekonomickou situací danou především extrémně nízkou nezaměstnaností, kvůli níž se dlouhodobě nedaří obsadit zhruba 300 000 pracovních míst.
Jaké postihy zaměstnavatelům (a zaměstnancům) hrozí
Odhalených případů přibývá a Státní úřad inspekce práce se na tuto problematiku stále intenzivněji zaměřuje. Aktivní je v tomto směru i policie a celní správa.
Nejvíc případů inspektoři objevili v oboru stavebnictví, dále v pohostinství nebo obchodu, kde již patří podobné situace víceméně k „tradici“. Příliš se na zákonná pravidla nedbá ani ve zpracovatelském průmyslu.
Za prací načerno fakticky ovšem stojí velmi výrazná rizika pro obě strany. Zaměstnavateli (právnické osobě) může být udělena pokuta ve výši až 10 000 000 Kč. Nad to může být zaměstnavatel též nucen uhradit náklady spojené s tzv. správním vyhoštěním.
S tučnou pokutou může v takovém případě odejít i samotný zaměstnanec. Maximální výše takového postihu může být až 100 000 Kč. V krajním případě, jestliže by se cizinec po udělení správního vyhoštění na území ČR dále zdržoval, může být dokonce potrestán i odnětím svobody, a to až na dobu 2 let.
Rizika spojená s nelegální prací
Vyhráno nemusí být, s nadsázkou řečeno, ještě ani v okamžiku, kdy nelegální zaměstnance žádná kontrola neodhalí.
Velmi častým rizikem je nepoctivost zaměstnavatele. Díky tomu, že zaměstnanec nemá v ruce oficiální smlouvu, stává se v praxi to, že zaměstnavatel mu slíbenou mzdu jednoduše nevyplatí. V takové situaci však často zaměstnanec nemá k dispozici žádný účinný nástroj, jak se bránit.
Podobně obtížné vymáhání vlastních práv přichází bez smlouvy ve chvíli, kdy si zaměstnanec způsobí v práci úraz. Na zraněného se pak nevztahuje žádné pojištění.